Vytrvalostní běh v Hongkongu

Příběhy Wanzl (část 6)

Letiště v Hongkongu mělo být v roce 1998 nahrazeno novým. Během tohoto stavebního projektu byla vypsána i veřejná soutěž na vybavení všech terminálů vozíky na zavazadla – obrovská šance pro Wanzl uchytit se v Asii. Firma Wanzl získala termín, aby se mohla představit projektantům letiště a Gottfried Wanzl se – podle zásady: „Nikdy nevěř nikomu kromě sebe“ – rozhodl vzít s sebou prototyp zavazadlového vozíku. Sečteno a podtrženo: Společně s vedoucím prodeje odevzdali u odbavovací přepážky za nevěřícných pohledů letištního personálu toto velmi důležité zavazadlo. Protože v Hongkongu nebylo možné sehnat tak rychle taxi, které by mělo dostatek místa pro vozík na zavazadla, museli jít pěšky do přístaviště trajektu do zastávky Hongkong Island – při teplotě 42 stupňů ve stínu a vlhkosti vzduchu bezmála 100 procent!

V potu tváře ochraňovali na trajektu zástupci společnosti Wanzl svůj prototyp, který dosud celou cestu velmi dobře zvládl. Nikdo však nemohl tušit, jaký křest ohněm na ně zakrátko čeká. Jak to? Ve spěchu totiž nastoupili na nesprávný trajekt, který je vezl daleko od vlastního cíle – a schůzka měla být za chvíli! „Na taxi můžeme zapomenout, běžíme!“ A tak tito dva muži v podnikatelských oblecích běželi, tlačili před sebou zavazadlový vozík hrbolatými ulicemi a cestami, kolem různých obchodů, volně pobíhajících domácích zvířat a spěchajících lidí. Bez dechu a zbroceni potem dorazili oba běžci přesně ve stanovenou dobu do cíle. S úlevou vjeli s vozíkem na zavazadla do konferenčního sálu. Vozík v rukách mladšího ředitele firmy udělal velký dojem: O dva roky později získala firma Wanzl zakázku na 9 000 zavazadlových vozíků pro nové letiště v Hongkongu, které je dnes největším nákladním letištěm na světě a osmým největším v oblasti osobní přepravy.